Prestižní, 200 let stará společnost Oxford Union Society se zapsala do historie tím, že veřejně podpořila veganství: Veganský tým zvítězil v debatě… Část 3 ze 3

Joey Carbstrong (vegan): V historii našeho světa existovalo pouze 110 miliard lidských bytostí. Podle nejopatrnějších odhadů zabijeme více cítících, vnímajících bytostí za pouhých šest týdnů. A to všechno kvůli triviálním a zbytečným produktům. Tato čísla jsou nepochopitelná. Mluvíme o jednom až třech bilionech suchozemských a mořských živočichů ročně. Kdyby se podobné zvěrstvo dělo lidem v takovém měřítku, byl by to nový holocaust, na steroidech.

Proč se ale na jejich životy nebere ohled? No, stejně jako rasismus nebo jakákoli jiná forma diskriminace, vše začíná nejprve v mysli. Speciesismus. Možná jste tento termín už někdy slyšeli. Podobně jako rasismus je to v podstatě diskriminace založená pouze na druhu. Je to důvod, proč milujeme psy a staráme se o ně, ale prasata odsuzujeme k utrpení a smrti do pekelných továrních farem a děsivých plynových komor s CO2. Speciesismus je forma lidské nadřazenosti – na nás záleží nejvíc, a proto si vybíráme, kdo bude žít a kdo zemře. Kde jsme to už slyšeli?

Často uslyšíte utroušené slovní spojení „humánní porážka“, jako by nás uvedení slova humánní před slovem porážka zbavovalo jakéhokoli morálního provinění. Dovedete si představit, že by někdo použil výraz humánní znásilnění? Humánní otroctví? A co třeba humánní genocida? Každý slušný člověk by se takové myšlence vysmál. Ale když jde o zabíjení zvířat, najednou to není žádný problém. Humánní porážka je v zásadě mýtus, pohádka. Slouží pouze k tomu, aby se vrahovi lépe zabíjelo, a nemá nic společného s právy oběti. Kdyby se skutečně respektovala práva zvířat, pak by se respektovalo i jejich právo na další život.

Vžijte se do situace oběti. Považovali byste porážku za humánní i v případě, že byste na místo, kde se zabíjí, kráčeli vy?

„Zastavte zabíjení zvířecích lidí, je to vražda, je to proti Božímu zákonu.“ ~Nejvyšší Mistryně Ching Hai (veganka)