Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Hovořím se skvělým Sluncem ve vigvamu, samozřejmě ve tmě vigvamu. Je asi 11:30 dopoledne. Venku svítí slunce, fouká silný vítr. Je to jen nahrávání kousek po kousku. Není to oficiální, jen pro případ, že bych něco zapomněla. Dobrá, cokoli si vzpomenu, to sem prostě zaznamenám. Není to nějak uspořádané, ne v uspořádané posloupnosti. Nemohu uvěřit, že je stále tak větrno a chladno. Není to dobré na můj kašel, chodím-li příliš často ven. Ale mám ráda čerstvý vzduch, to je ten problém. Nevadí.Před dvěma dny bylo velmi pěkné počasí, moc nefoukalo. Tak jsem šla ven pořídit pár rychlých fotek. A protože už je to jako na jaře – díky Bohu, že jsem přežila zimu, cítím se tak šťastná a vděčná – ale mohla bych pořídit pár fotek s květinami. Je tam spousta květin, vysoko na stromech i nízko při zemi. Velmi milé, krásné. Cítím se tak šťastná, že mohu mít takové místo, plné požehnání, stromy jsou plné listí. Po zimě stromy prostě tak rychle vyrašily. Tak jsem šla ven pro několik fotek. Slunce bylo vysoko uprostřed oblohy. Ale pak je pro mě obtížné Ho dobře vyfotit. On je maskulinní. Měsíc je tak nějak ženského rodu. To neznamená, že jsou to muži a ženy jako my. Je to prostě, domnívám se, atmosféra a charakteristika.Teď jsem si tolik přála pořídit dobrou fotku kulatého a jasného Slunce. Ale všude bylo plno listí, je to moc husté. Není to jako v parku či tak něco, kde můžete mít trochu volného prostoru či pár slunných a pár stinných míst. Všude je stín. Slunce prozářilo skrz jedním či dvěma paprsky, ale ne celé Slunce. Zkoušela jsem to, ale mohla jsem vyfotit jen velmi malé slunce, ne moc jasné. Slunce bylo velmi malé, protože Ho celé zakrývalo listí, možná proto. Tak jsem hovořila se Sluncem, řekla jsem: „Ach, promiň, Slunce, ale opravdu Tě nemohu dobře vyfotit.“ Ale prostě jsem zkoušela cokoli, co se dalo vzít. Pak jsem se přesunula na místo o trochu dál, i když je to na stejném místě. Jen jsem v lese chodila dokola a hledala nějaké květiny a hezké keře či rostliny. Pak jsem také zkoušela vyfotit Slunce.Poté, když jsem si takhle stěžovala – nestěžovala jsem si, jen jsem omluvně řekla, že Ho nemohu dobře vyfotit. Že nejsem dobrá fotografka a můj fotoaparát také není zrovna profesionální. Jen jsem takto hovořila, ale pak jsem se pokusila podívat nahoru a vyfotit Slunce. A je to stále stejné, přišli dolů jen jeden či dva paprsky. I když je les jasný, není tam temno či tak něco, zkusila jsem to vzít, abych viděla, jak to půjde. A Slunce se najednou Samo zvětšilo. Zatímco když jsem vzala stejnou fotografii ve stejné situaci, předtím bylo Slunce velmi malé. Zkusím později ty fotky najít a dát vám je k prohlédnutí. Například na začátku bylo jen jako špička mého malíčku, malíčku na ruce. Ale poté, když jsem si stěžovala, vzhlédla jsem a vyfotila. Bylo to úplně stejné jako předtím; způsob, jak jsem se dívala nahoru, byla to stejná situace, ale stejně jsem to vyfotila. Pak když jsem to zkontrolovala, bylo Slunce na mé fotce hodně velké. Tak jsem vyfotila další. Ach, je to velmi podobné, stejné – velké a s nějakým červeným kruhem kolem.Pokračovala jsem ve focení. Potom se Slunce stalo o něco jasnějším a kolem Slunce byla například duha, společně uvnitř Slunce, s kruhem červených barev a trochou dalších barev. Vypadalo to jako duha, každopádně moc hezký, krásný kruh. Nikdy předtím jsem takovou fotografii neměla, i když jsem jich v podobných situacích také několik pořídila. Ale nebyl to jen kruh, ale mnoho kruhů uvnitř Slunce, uvnitř Slunce. Je to tak krásné, mohla bych odpustit všem peklům ve všech vesmírech. Opravdu, On mi zpříjemnil den, proto jsem byla tak šťastná. Tak šťastná, tak šťastná.Cítím se jako taková šťastná osoba, nejšťastnější osoba na světě, že jsem přežila tu chladnou zimu s minimem a stále mohu pracovat pro Supreme Master Television, každý jeden den, bez rozdílu. Pak mám stále co jíst a mohu si uvařit jídlo, chci-li vařit, nebo mohu jíst studené. V dnešní době, páni, všeho je taková hojnost, například máte veganské sýry všech druhů, všechny možné druhy sýrů. Pak můžete mít všechny druhy manga, všechny druhy jablek, všechny druhy pomerančů, všechny druhy mandarinek a hroznů, bez konce. A dokonce, páni, můj Bože, nevím, jestli má nějaký král lepší život, než mám já. To je to, co cítím. Mám také klid, protože bydlím daleko od města a od sousedů. Mám klid a mohu pracovat a cítím se jako na vrcholu světa. Protože někdy trpím za karmu světa, ale později je tam vždycky nějaká útěcha. Například, Bůh je tak milující, tak laskavý, On by mi řekl…Teď už se neptám Boha, jen se zeptám a hned je mi odpovězeno, protože právě teď tam jsou Tři. Tak si někdy vyberu Jednoho, koho se zeptám, a někdy mi už řekli: „Jsme tady, My Tři jsme tady.“ Takže, tak jako tak, někdy se neptám, ale přišel slib, že se uzdravím do tří dnů, něco takového. Pak jaký druh domácího léku mohu mít? A skutečně, o tři dny později, cokoli mě trápilo, prostě to zmizelo. Můj Bože, tolik jsem důvěřovala Bohu, tolik jsem Třem důvěřovala a budu důvěřovat i nadále. Prostě se cítím tak šťastná, i když trpím. Vím, že mě Někdo miluje, shora i z okolí, zevnitř i zvenčí. Cítím se tak šťastná, jsem vděčná každý den, každý den, jsem vděčná za všechno. Dokonce pomyslím-li jen na to, jak vyrábějí malou jehlu – tak, tak tenkou. A dokonce třeba injekční stříkačka, na vpíchnutí něčeho do těla či tak něco. Nepoužívám to, jen o tom všem přemýšlím, co nám bylo nabídnuto skrz vědu či skrz špičkové technologie. Hovoříme-li o špičkové technologii můžeme se spojit s celým světem, aniž bychom museli kamkoli jít. Není to úžasné?I když se kvůli karmě necítím dobře, jsem nemocná či tak něco, vím, že to přejde. Samozřejmě vím, že přijde něco dalšího, ale vím, že nic není tak důležité. Protože všechny věci, které nám byly do života nabídnuty, činí naše životy tak pohodlnými, tak pohodlnými, tak šťastnými, tolik štěstí. Tak nechápu, proč mohou lidé plýtvat svým štěstím, svými privilegii a časem, aby vedli válku či způsobovali nějaké problémy někomu jinému. Starejte se jen o svůj život a buďte vděční za všechno, co máte, bez ohledu na to, jak málo či jak mnoho, všechno vám je dáno. Já mám pocit, že mám všechno, absolutně dost, víc než potřebuji.Samozřejmě mi někdy chybí ty starší časy, kdy jste si mohli skočit do sprchy nebo se namáčet ve vaně. Bylo to moc hezké, ale nemám pocit, že by to zas tak moc chybělo. Jsem tak šťastná a vděčná za všechno, co tady v divočině stále mám. Můj Bože, myslím si, mám takové štěstí, když se dívám na stromy kolem a na květiny a Slunce, i když celé Slunce nevidím, ale Slunce se mi zjevilo celé. A On odstrčil, On přemohl, překonal všechno husté listí, které Ho zakrývalo, aby mi ukázal celé Slunce, i s vířícími prstenci v Něm. Ach, můj Bože, ach, můj Bože, když jsem viděla tu fotku, prostě nevím, jak vám to říct, jak jsem byla šťastná, jak jsem byla vděčná. Stále jsem opakovala: „Děkuji Ti, Slunce, děkuji Ti, děkuji Ti, děkuji Ti.“ Jsi úžasný, Jsi úžasný. Děkuji Ti, že svítíš na náš temný svět, na náš problémový svět, a děláš ho jasnějším, nadějnějším, zdravějším a šťastnějším, a zajišťuješ růst úrody, a dáváš lidem pocit štěstí a ne deprese, například příliš mnoho tmy, příliš mnoho dnů bez Slunce nebo příliš mnoho deště.“ Slunce si opravdu moc vážím.A dnes jsem si s Ním chtěla pohovořit. Chtěla jsem již mnoho dní, poté, když jsem hovořila s Měsícem. Ale čas je prostě vzácná věc, v dnešní době se v mém životě těžko hledá. Nebo kdykoli dokončím veškerou práci pro Supreme Master TV, musím meditovat, abych dohnala těch jedenáct a půl hodiny či více, kolik jen mohu. Pak musím něco sníst. Chci říct, dokonce studeného, třeba ovoce a možná trochu chleba a veganského sýra, stále to potřebujete připravit. Ale mám pocit takového štěstí. Mám vše, co potřebuji, a zdraví.Photo Caption: Láska Slunce zahřeje i zimní trávu
