Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Odhalení Krále války o válce a míru, 4. část ze 7

2024-06-22
Lecture Language:English
Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac

Och, já už nemám ráda banky. Banky mi dělají velké potíže. Někdy spoustu byrokracie. […] Nedovolí mi dávat peníze jiným, prostřednictvím šeku nebo dokonce kreditních karet. […] Chtěla jsem jen poslat nějaké peníze, jen 40 000 (USD) do útulku pro zvířecí lidi, který je v nouzi. Zakázali mi to. Řekli, že nesmím. A když požádám některé z mých žáků, kteří dříve měli mé peníze u sebe, aby je poslali do mé banky, tak mi je (banka) nedovolí vybrat. Například, když je to ze Singapuru, řekli mi, že Singapur je muslimská země! Och, můj Bože! Co je to za ignoranta? […]

Mimochodem, něco bych chtěla říct členům mého týmu Supreme Master Television: Všimla jsem si, že pokaždé, když někoho nebo nějakou skupinu pochválím za to, že něco dělá dobře, za něco dobrého, tak druhý den nebo za několik dalších dní vytvoří chaotickou situaci nebo špatné věci – myslím tím, že to není poprvé, bylo to i před Supreme Master Television. Ne „špatné“, které by někomu ublížily, ale už to není dobrá kvalita, nebo mi způsobí problémy, tím, že vytvoří nějakou chaotickou situaci. Takže, odteď už vás nebudu chválit otevřeně ani soukromě. Možná soukromě, pokud to bude dobré. V opačném případě, ego je něco… takový velký nepřítel každého. Když vás pochválím, není to tak, že to vaše duše slyší nebo potřebuje – je to ego, mysl. A mysl je často tvořena egem. Oni prostě ve své mysli zveličí cokoli co jsem řekla. A pak ještě více zanedbávají důležitou záležitost nebo důležitou práci, kterou mají vykonat.

Také vám připomínám, že nemusíme lidi chválit. Není to potřeba. Tohle všechno nepotřebujeme. Cokoli uděláme dobře, cokoli vykonáme dokonale ve své přidělené práci nebo ve svém vlastním úsilí, je normální. Nepotřebujeme žádnou chválu, žádné pochvaly, nebo něco takového. Já to také nepotřebuji. A vidíte, že minimalizuji všechno, co můžeme, všechny tyhle nabubřelé věci. Ani moje narozeniny už neslavíme. Vy slavíte Den Ching Hai, já ne. Ale to je dobře. Říkala jsem vám, že Ching Hai den je váš den. Můžete si připomenout, že máte jít ven a udělat něco dobrého pro ostatní lidi. Ale neciťte se pyšní, pak to bude dobré.

Protože ego se vždycky snaží urvat všechny pochvaly, všechny zásluhy – ne! Všichni bychom měli děkovat Bohu a chválit Boha, že máme tu schopnost, že máme příležitost to udělat; že nám Bůh umožňuje dělat dobré věci. A měli bychom se cítit šťastní, že díky našim činům jsou jiní lidé šťastní. To už je dostatečné. Prostě ve světě někdy všechny ostatní povzbuzujeme, aby pokračovali ve své práci. Takže máme nějaká ocenění nebo pochvaly nebo děkovné dopisy. Ale já stále zvažuji, jestli v tom máme pokračovat, nebo ne. Zvážím to. Zeptám se Nebe, jestli bychom měli, nebo neměli.

Samozřejmě, že charitativní skutky, kdykoli můžete, jakkoli můžete pomáhat druhým v nouzi, musí pokračovat. V dnešní době je náš svět opravdu ve velkém, velkém zmatku. Tolik uprchlíků z „hladové války“, a to nemluvím o skutečné válce se zbraněmi. Ale válka hladu, válka žízně skutečně zabíjí mnoho, mnoho, mnoho lidí, starých lidí, dětí, na celém světě, všude, dokonce i v některých mocných zemích, bohatých zemích. Viděla jsem lidi, kteří jsou bez domova, utlačovaní, a moje srdce nikdy nemůže cítit mír. Dělám, co mohu, samozřejmě aniž bych vám to hlásila. Dříve, kdykoli jsem měla peníze, dávala jsem je lidem na ulici. Bylo lepší, když jsem měla nějakou hotovost. Teď to nepotřebuji, protože jsem v ústraní; nemohu nikam chodit a dávat.

Ale předtím, po celou dobu, jsem vždycky měla nějakou hotovost, abych ji mohla dát lidem na ulici. Nebo když jsem viděla nějakou chudou rodinu, nebo když jsem se o tom dozvěděla, šla jsem k nim domů a dala jim něco, abych se postarala o jejich naléhavé potřeby a další věci do budoucna. Samozřejmě, že není moc bezpečné mít u sebe hotovost, ale vždycky jdu s někým a peníze dobře schovám. Jen když ji potřebuji, tak je vyndávám. Není to příliš bezpečné. Ale kvůli svému srdci, trápí mě, když vidím jiné lidi v nouzi: jdou s ožehlýma nohama po rozpálené asfaltové silnici nebo nosí roztrhané oblečení – nezakryje je nedostatečně před zimním větrem. Tolik dalších věcí. Nebo když jsou potravinové banky prázdné, tak prostě musím koupit jídlo a dát jim ho. To všechno vy samozřejmě nevíte.

A když jsem v ústraní, tak musím říct ostatním, aby to dělali, a to samozřejmě projde přes účetní. Ale ne všechno se vám hlásí. Většinou jim nezapomenu říct: „Prosím vás, neříkejte to veřejně, prostě jděte a udělejte to za mě.“ Když někoho znám, zavolám jim a řeknu: „Běžte a kupte to a to a zapojte do toho vaši rodinu nebo vaše přátele. Jděte všude možně ve vašem okolí, nebo dál – tak daleko, jak jen můžete. Pokud vám to čas dovolí a vaše práce dovolí, abyste to dali do potravinové banky nebo lidem, udělejte to v tichosti.“ Není to tedy tak, že vám říkám, abyste to dělali sami. Jsem také s vámi a dělám věci s vámi. Cokoli děláte, co je dobré pro druhé, pokud mohu, jsem také s vámi. Jsme tým. I když nevíte, že něco dělám, dělám to. Jsem členem vašeho týmu. Tak nezapomeňte pomáhat ostatním, pokud si to můžete dovolit, prosím. Proč někde hromadit peníze, když je nepotřebujete? Například v bance.

Och, já už nemám ráda banky. Banky mi dělají velké potíže. Někdy spoustu byrokracie. Když změním svoji adresu nebo si změním pas, tak mi udělají spoustu problémů. Nedovolí mi dávat peníze jiným, prostřednictvím šeku nebo dokonce kreditních karet. Všechno zastavili. Chtěla jsem jen poslat nějaké peníze, jen 40 000 (USD) do útulku pro zvířecí lidi, který je v nouzi. Zakázali mi to. Řekli, že nesmím. A když požádám některé z mých žáků, kteří dříve měli mé peníze u sebe, aby je poslali do mé banky, tak mi je (banka) nedovolí vybrat. Například, když je to ze Singapuru, řekli mi, že Singapur je muslimská země! Och, můj Bože! Co je to za ignoranta? Jak může být Singapur muslimská země? Neuvěřitelné, jak neznalí mohou být lidé v bankách. Můj vlastní bankovní manažer – nechci říkat jméno té banky. Nebo bych měla? Ne. Nechci se mstít.

Jen vám říkám, že je to skutečný příběh, který se mi stal. A téměř mi zabavili všechny peníze v bance. Takže je nemohu na nic použít. Řekla jsem: Mohu ty peníze prostě poslat na všechna ostatní místa, třeba do kostelů, chrámů, mnichům, kněžím různých náboženství? Je to možné, nebo ne?“ Také: „Ne, nelze!“ Chtějí si je prostě ponechat, aby na nich vydělali. Nezajímá je, jestli moje peníze mohou pomoci ostatním nebo jestli mohou pomoci náboženským institucím. Je to skutečně tak. Protože se mi nelíbí nechávat peníze pořád v bance. Také mám ráda hotovost. Nebo jsem ráda, když je mohu poslat do nějaké potřebné oblasti. Proto mám někdy raději hotovost. Protože také dávám kněžím – katolickým nebo muslimským, nebo hinduistickým kněžím nebo hinduistickým mnichům, buddhistickým mnichům – všem, u kterých vidím, že je potřebují nebo jsou jich hodni. Dávám kněžím, protože vím, že kněží je rozdají chudým. Katoličtí kněží, křesťanští kněží a buddhističtí mniši, ti také budou mít sirotčince nebo budou v chrámu chovat psí lidi. To všechno vím. Tak jim dávám.

Také říkám, že něco mohou použít pro své osobní potřeby, jako jsou boty a zimní oblečení. Nebo jim to někdy koupím a pošlu. Nebo jim pošlu peníze a řeknu: „Viděla jsem, že máte roztrhané nebo hodně obnošené boty. Prosím, tohle je na vaše boty a něco navíc na vaše oblečení na zimu, protože tady je velká zima.“ Například, někteří mniši, například thajští mniši, aulačtí (vietnamští) mniši, ti, kteří žijí v chladnější zemi; nebo žijí v nějakém malém prostoru, s malou místností, kde dělají svou práci pro jejich věřící, pro jejich věrné, a nemají dostatek oblečení nebo nemají peníze. Tak to koupím a pošlu jim to nebo pošlu peníze prostřednictvím některého z jejich stoupenců, aby jim to přinesli. Říkám: „Běžte koupit to, a tamto pro něho, pro ni, nebo se ho nebo jí, zeptejte co chtějí, a kupte jim to.“

A nemohu s tím poslat jen tak nějaký šek – nemám šeky pořád u sebe v kapse. Peníze (hotovost) jsou velmi výhodné. Nedívejte se tedy na peníze svrchu. Peníze jsou velmi důležité, velmi dobré. Pokud je nepoužíváte, pokud jich máte hodně navíc, prosím, vyberte je ze své banky a rozdejte je jiným, kteří je zoufale potřebují. Dejte jim ještě nějaký čas života, aby si příležitostně vzpomněli na Boha, modlili se k Bohu a mohli být povzneseni a požehnáni za tu zásluhu – když ne v tomto životě, tak v příštím životě. Protože, ne všichni mohou spatřit Mistra, aby je osvobodil. Ne, dokonce ne všichni mají takové štěstí. Je snadnější mít štěstí být bohatý; ale není snadné mít to štěstí potkat osvíceného Mistra, aby vás osvobodil. Mám ráda hotovost, protože je velmi praktické ji používat. Někdy žiji v různých zemích; jezdím a sleduji, které útulky pro zvířecí lidi, které sirotčince potřebují peníze. Prostě dávám. Protože nechci, aby znali mé jméno. Nechci, aby věděli, kdo jsem a tak. Hotovost je tedy pro mě velmi výhodná, když nejsem v ústraní, samozřejmě.

Ale banky někdy, och… I kdybych odjela do jiné země a chtěla změnit banku, tak mi to nedovolí. Dělají s tím tak moc problémů. Jednou jsem jela do Kanady. Chtěla jsem tam koupit dům. Vypadal moc hezky a já jsem chtěla zůstat v Kanadě. Ale pak mě zastavila banka – moje banka. V té době jsem byla ve Španělsku. Zastavili mě. Byla to jiná banka. Mám s bankami mnoho špatných zkušeností: Jedna banka v Americe, banka ve Španělsku, velká banka – mezinárodní, slavné banky, ne ty obyčejné. Myslela jsem si, že takové mezinárodně známé banky budou mít dobré služby, snadné pro můj život. Není to pravda. A ty mezinárodně známé také z Německa, Ameriky, Španělska, Francie – och, vyzkoušela jsem všechny druhy bank. Dělají mi tolik problémů, tolik byrokracie.

Photo Caption: Rozdílný vzhled neznamená rozdílné přátelství

Stáhnout fotografii   

Sledujte viac
Všechny části  (4/7)
1
2024-06-19
8072 Zobrazenia
2
2024-06-20
4218 Zobrazenia
3
2024-06-21
3904 Zobrazenia
4
2024-06-22
3393 Zobrazenia
5
2024-06-23
2912 Zobrazenia
6
2024-06-24
2529 Zobrazenia
7
2024-06-25
2709 Zobrazenia
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android